„Uhoď mě do tváře“
Řvala na mě
Lomcovala mi rameny
A v očích smutek měla

„Ne to nemůžu
Prostě to nejde
Nikdy bych tvora jako jsi ty
Neuhodil“
A ač skoro na kolenou mě prosila
Ránu jsem jí nedal

Časem zjišťuji že to všechno
To všechno co tak pokorně podstupovala
Pro mě dělala
A ránu jen ze smutku nade mnou
Chtěla

Ach
Lásko moje