Když životem probíháš,
tak rychle plyne čas.
Když krásu světa nevnímáš,
sám uleháš, sám, zas a zas.

Hledáš ve světě obrazu,
pro který, chtěl bys být rámem.
V zrcadle zříš však odrazu,
který je pouhým, starým trámem.

Když hledal jsi, tak marně,
však vždy s upřímnou touhou,
i když jsi měl otevřené dlaně,
zůstala láska jen frází pouhou.

Čas, ten neúprosně uběhl,
žel nic jsi nenašel.
Pak naposled jsi ulehl,
a nenaplněný odešel.