Hledáš znova a zas,
když jen vzpomínky zůstanou.
Pak daň vybírá si čas,
a ty padáš únavou.

Tolikrát jsi doufal,
tolikrát šel s nadějí.
Kolikrát chtěl jsi jít dál,
kolikrát viděl jsi, jak sny se ztrácejí.

Věřil jsi na lásku,
na lepší den.
Teď na pleteném provázku,
ztratil se poslední sen.

Na nic, už jsem nestačil,
přišel o všechny své síly.
I když jsem se moc snažil,
žel nedošel jsem k cíli.

Není, už se čeho bát,
žádná bolest nepřijde,
zůstává jen temný chlad,
zanikl důvod se smát.

Přes víčka už nevidíš,
jak pozůstalí pláčí,
a ani už neslyšíš,
jak poslední kousky hlíny hází.

Najednou ticho, tma i smutek,
před kostelem pár tónu z trubek.
V obřadní síni jen slzy a bolest,
rodiče navždy opustila jejich ratolest.

Slzy plné zármutku,
teď zdobí nejednu tvář.
Dlouho to potrvá,
než uvidí v očích svých zář.

Občas rozhoří se plamínek,
to pozůstalí přijdou,
se slzami všech vzpomínek,
a v srdci Tě obejmou.

Nechal jsi jim vzpomínku,
na chvíle, kdy jsi byl.
Teď chodí, už jen k pomníku,
vzpomínat, když jsi žil.