poskrovnu dnů
kdy bělavá oblaka
uhýbají oponě
tyrkysu

dnů
kdy křídla čmeláků
trpělivě loupí
nektar
kalichům gladiol

neslyšet lesem
už nářek
novorozených

poslední motýli
se marně derou padajícím
listím
a lapeni v tenatech
pozdního léta
pak zmírají
s ním

ani Kasiopea
už nestojí v hlavách
tak pozorná

z prochladlých polí
dýchne vůně
pečených brambor
a prostřený stůl
v pestrobarvách podzimu
pak láká

posmutnělé