Odložená v šedi velkoměsta
ztracená jak cesta v obilí
otrávena bezbarvou myslí
jen tiše sleduji konec světa

schoulená na spálené pšenici
prostá naivita s nadějí se snoubí
i když nenávist s láskou se skloubí,
zakletá v nepřítomné krabici

kde ateista odříkává modlitbu
prázdnota naše duše sžírá,
když lidskost pomalu vymírá
snad ji zachrání prokletou dobu...