Ohně z dáli planou svým neskutečným žárem,

slunce již ukončilo svou pouť, zapadá nad obzorem

měsíc vystavuje svou hruď.

Sníh bilý třpytající se leskem měsíční záře,

prozrazuje svoji chladnou tvář, měsíc je tak jasný,

že téměř noc jako den se zdá.

Hvězdy, jsou jako šupiny ryb,

zdají se tak blízko, že dotknouti se jich je téměř snadné,

jejich odrazy světla tak ladné,

každý na ně pohlédnouti chce.

Pohlédnouti chce,
na hvězdy,
jež nikdy nebude mít,
nikdy na ně dosáhnout,člověk pouhý chce.

Avšak stačí malé přání mít a při pádu hvězdy, každému se splní...