Husté mračno na obzoru
Táhne na Odry
V Děrném hoří stodoly
I ve Vražném to dávno ví

Nevyhnal bys čokla ven
Natož dobytek
Přesto sedlák neoblomný
Žene čeleď na Zbytek

"Seno sbírat, chásko líná,
Ať ni stébla mokrého"
Alžběta je mezi nimi
I s neteří nebohého

"Neboj, švagře, postarám se
O tvou malou Marii
Klidně běž pro pána svého
Vozit z dráhy kamení"

Však z mraků temných jako noc
Již první blesky letí
A čeládka, ó můj Bože
Zažívá to pravé hoře

Po průtrži vyjasnění
Však jen na nebi
Duše chmury neopouští
Dva trupy v seně leží

I tu zbyly povozníkovi
Oči jenom pro pláč
Alžbětu nesou k Johannovi
A Marii hned za ní, na márách

Od těch dob
V tom pustém poli
Stojí Kristus tesaný
Do kamenného kříže

A povozníkovy
Smutné oči
Jen rok již měly
Na svět vzhlížet