Rosíme se
přízemností,
když déšť snese
z mraků kosti

dávných snílků.
Však proč zahnít
na bidýlku,
když smím plachtit?

Ztratit jiskru?
Z rouna pryže?
Tak to risknu,
neboť vím, že:

Ač po vzletu
vítr šlehá,
dole světu
chybí něha.