, 17. 9. 2011, Povídky
Je příjemně chladné ráno, slunce se sotva vyhouplo nad obzor. Místo, kde se sbíhají dvě ulice s nízkými domky, je téměř prázdné. Jen tu a tam se mezi barevnými štíty objeví osaměle jdoucí chodec, spěchající do roboty či kam.
Po ulicích poletuje pár zbloudilých papírků a nedbale odhozených vajglů, se kterými si vítr líně pohrává. Kdybyste šli po některé z ulic a došli na místo, kde se sbíhají, ocitnete se na malém náměstíčku, ze kterého už vede jen jedna ulice. Náměstíčko je téměř ´úplně kulaté, a taky ta ulice se jmenuje Okrouhlá. Není to nijak neobvyklé jméno pro ulici, ale zde působí přímo příznačně, jako by se sem velmi dobře hodilo. Vepředu, přesně tam, kde se ulice sbíhají, stojí patrový domek s bílým štítem a rovněž bílým zábradlím, ze kterého je vidět přes celé náměstí.
A taky je zde divák. Na zábradlí sedí černá kočka, líně přede a jakoby znuděně zírá svýma zelenýma očima kupředu. Říká se, že pes je nejlepším přítelem člověka. Na kočku se jaksi zapomnělo, jí to ale vůbec nevadí, tedy alespoň téhle ne. Sedí bez hnutí, tiše a majestátně, jako malý, černý Buddha. ,,Pes, to tak", říká si, ,,těch zablešenců mám už dost. Lidi, ti mi aspoň dají nažrat, a sem tam taky mňouknou vlídné slovo. Lidi jsou zajímavější, než psi." Přivřela oči. ,,Co si na psech vezmete," přemýšlela dál.,,V jednom kuse to štěká, ani umýt se to neumí a má to fůru blech." Kolem šla parta divně vypadajících, školou povinných výrostků.,,Hele, kočka!" povídá jeden z nich, vzal ze silnice kámen a po kočce ho hodil. Kámen sice minul kočku, která neuhnula ani o píď, jen zlostně zavrčela. Avšak proletěl oknem. Z domu vyšla starší paní, která si očividně četla v nějaké knize. ,,Vy lumpové!" spustí na ně.,, Co vám to ubohé zvíře udělalo?" a podrbala kočku, která si zrovinka pomyslela cosi o lidech, kteří jsou ještě horší, než psi, za ušima. Kočka napůl usnula, a stařenka se odebrala do domu, mumlajíce přitom cosi o sklenáři a o nevychované mládeži.
Kočka je nad věcí. Lidi jí už netrápí.Ani čas jí netrápí, v polospánku dlí tak dlouho, že když se začne smrákat, ani si toho nevšimne. Sedí nehnutě jako socha.
Náměstí se znovu vyprázdnilo, jen z okna kdesi v některém z domu, který měl pootevřené okno, se ozývaly zvuky ladění radia. Stanice Brno. Vídeň. Bratislava. Další den byl téměř pryč. Slunce se sklánělo k západu. Naše milá kočka už skoro spala, když se na ulici něco šustlo. Myš! V tu ránu zpozorněla.Probudil se v ní instinkt šelmy. Nahrbila se a vyčkává. Skočí? Ano, skočí. Černý stín letí vzduchem. Paprsky Slunce se odrážejí od oken mizejíc s prchavým okamžikem. Den je v tahu.