Chtěl bych spočítat Tvé slzy smutku
na malý okamžik poznat ten pocit,
jak zase vytrhnout svá křídla z Tvé krve

budu Ti vděčný za pár slov,
co z Tvých úst nevychází
karavana leží u fata morgány

noblesa cizích krajů nepotlačí přepych
vše je přesyceno v oktávách
nebeský život nadřazen pozemskému

údolí se vytančí ze zimy

úprkem z domova se stává Tvá zrada
ve smyslech citu získáváš nevědomost
daří se Ti ničit naši intimitu

podívej se mi do očí a řekni ať utíkám
před Tebou samotnou, dál od našich myšlenek,
co páchnou bolestí a odříkáním

přemýšlím o příštích minutách
o dohořelých svívích
o životě co za to nestojí.