S vůní trávy
na nohou
kráčíš vstříc

do knihovny
(pššššt)
z tváří lidí
číst

a tak dál
tančíš ve větru
zatímco jiné
hlavy kloní
rozkvétáš

s kouskem oblohy
v očích
necháváš mě
na pochybách
zda ještě vůbec potřebuješ
večer zakrýt

snad zástěnu
nebo jen trochu
čerstvé vody
snad odehnat chmury
až na dvě tři, ze kterých
budou motýli
jednou...
možná...
alespoň noční...

vždyť jsi má růže
a já ten
koho si ochočí