Žijeme jen v jednom pokoji
odkázáni hranám s křivým citem
mračna se stahují proti nám

na stole stojí kytice růží
jenže jen sedíme proti sobě
mlčíme a koukáme do země

paradox se stal skutečností
vztah se vyvinul v karanténu smyslů

opouštím falešné reality
soumrak hvězd na nebi rozbíjí souhvězdí
jen svíce do ticha plápolá

pocit volnosti Ti dává nevinnou proměnu
mávnutím křídel upoutáváš přání
zítřejší loučení zůstane ve vzpomínkách

všechno polívám mrtvou vodou
živou kosím na všechny strany.