Viktorie prvně za svou kariéru přestávala věřit, že se jim podaří rozdělaný kontrakt dotáhnout do konce. Plně zabraná do práce upíjela ze třetího šálku silné kávy, aniž by odtrhla oči od papírů, které měla rozložené po celém pracovním stole. Nečekaně se rozletěly dveře do kanceláře. Viktorie leknutím nadskočila a jen o pár centimetrů minula loktem své dvojité espresso.
„Já vím, nejsi tady, máš pracovní schůzku a zavoláš později,“ předhodila Vanessa sestře klasické výmluvy. Viktorie pokynula sekretářce, aby zavřela dveře. Vsadila by se, že viděla, jak se škodolibě ušklíbla a mrkla na Vanessu.
„Přišla jsi kvůli něčemu jinému nebo nemáš doma na koho ječet, tak jsi přišla sem?“ odbyla Viktorie sestru.
„Taky tě ráda vidím, sestřičko. Dostala jsem nápad!“ Viktorie chtěla poznamenat, že na její nápady, je tak zvědavá, ale věděla, že takovou poznámkou by se rozhovor protáhl o několik dalších minut, proto neřekla nic a nechala sestru pokračovat. „Jedeme na Maledivy, tak jsme si mysleli, že by sis mohla odpočinout a jet s náma. Nepamatuju si, kdy jsi naposledy měla dovolenou. Dřív jsi přece ráda trávila čas na pláži, ne? Vždycky jsi říkala, že ti k životu stačí moře, slunce a pláž!“ Viktoria zalapala po dechu a sama sobě se divila, že to nechala sestru vůbec doříct. Vanesse se podařilo Viktorii pořádně vytočit. Nevěděla, co jí rozzuřilo víc, zda to, že mrhá jejím časem kvůli takové blbosti, nebo fakt, že opět z rodičů vysála desítky tisíc na dovolenou v Indickém oceánu.
„Děláš si legraci?“ snažila se Viktorie uklidnit a nenechat se vyprovokovat. Nechápala, proč jí poslední dobou každá sebemenší maličkost vytáčí do nepříčetnosti. Za tu dobu, si snad mohla na podivné manýry své sestry zvyknout. Pod stolem začala neklidně poklepávat nohou, v ruce nervózně žmoulala propisovačku.
„Viky, podívej se, jak vypadáš. Bílá jako stěna, oči vpadlé, počínající vrásky. Jsi unavená, přiznej si to.“
„Vážně netuším, co sis usmyslela a proč máš najednou takovou touhu se mnou pěstovat sourozenecký vztah, který mimochodem jsme my dvě nikdy neměly, ale na takové hlouposti nemám čas. Pracuju patnáct hodin denně a každou další minutu, co tu strávíš, mě jen zdržuješ. Takže teď, prosím tě, odejdi, mám práci.“ Vanessu přemrštěná reakce sestry překvapila, přesto nebyla ochotná se tak rychle vzdát.
„Práci? Proč? Nemusíš pracovat, nikdo tě nenutí a ty to víš. Nikdo nechápe, proč to vlastně děláš.“
„Mám raději vysávat rodinu, jako to děláš ty? Ehm, mimořádně pěkné zaměstnání. Jak se taková pracovní pozice jmenuje? Vysávačka, upír?“ I Viktorie se podivila, jak je tahle konverzace směšně dětinská. „Vanesso, narovinu, i kdybych jela na dovolenou, ty bys byla ten poslední člověk, s kterým bych jí chtěla strávit,“ řekla Viktorie první, co jí napadlo, aby sestru vypoklonkovala z kanceláře. Tím však akorát ťala do živého.
„Ha a s kým bys ty asi tak jela? Se svým pracovním stolem, laptopem nebo sekretářkou? To těžko, ty ledová královno. No, tak se s tebou rozešel. No, a co? To se stává. Kvůli jednomu chlapovi, chceš skončit jako stará panna. Zahrabaná v práci si ve čtyřiceti uvědomit, že krom tvého kocoura na tebe doma nikdo nečeká?“
„Vypadni! Okamžitě vypadni!“ zaječela Viktorie.
„Podívej se, jak jsi žila a jak žiješ teď? Jsi hysterická ženská, která se v šestadvaceti chová jako padesátnice!“
„Ty si vážně tak blbá, že si stále myslíš, že řeším jeden rozchod? Nenapadlo tě, že třeba nechci mít s touhle familií nic společného? Člověk občas zatouží, aby za ním byly vidět výsledky, aby nešel vyšlapanou cestičkou, ale to ty se svým slepičím mozečkem máš těžko šanci pochopit.“
„Laskavě se uklidni, ty frigido!“
„Řekla jsem ti, vypadni. Nechci s tebou mít nic společného, okamžitě vypadni nebo tě nechám vyvést,“ vyhrožovala Viktorie.
„Půjdu, já tě k životu nepotřebuju. Jednou si na mě vzpomeneš!“ Vanessa se otočila na podpatku a vykráčela z kanceláře, nezapomněla hlasitým třísknutím dveří dát najevo, co si o ní myslí. Nevyhrála. Viktorii bylo jasné, že rodiče budou o hádce informováni do největších detailů. Za chvíli jistě zavolá rozzuřený otec, pak hysterická matka. Ať si to vyžere sekretářka, stejně je to její chyba. Neměla Vanessu pouštět dovnitř. Najednou se rozplakala. Jen tak z ničeho nic jí začaly stékat slzy po tvářích, připadala si hloupě. Možná nemusela sestru vyhodit tak tvrdým způsobem. Nechápala samu sebe.
Celý den měla zkažený. Neustále přemýšlela nad sestřinými slovy. Ano, svým způsobem měla pravdu. Jedním z impulsů, proč se tak zabrala do své práce, byl rozchod. Potřebovala zapomenout a začít se naplno něčemu věnovat. Něčemu, co by dávalo smysl. Rozchodem byla otřesená. Život, který žila dřív, život plný večírků, alkoholu, drog a povrchnosti, by jí těžko pomohl uhasit její splín.