, 9. 11. 2003, Povídky
"Cizince, Syřany a Etiopy i Egypany, kadého usadilo jsi na jeho místo a opatřuje jim jejich potřeby, take kadý má svoji potravu. Spočítán jest věk kadého, jazyky rozlieny jsou řečí a postava jejich i ple jejich zrovna tak."
Dny líně plynuly ve stále stejném stereotypu stále častějích záchvatů. Začínal nový rok a byl čas na slavnosti Opet. Po četných obětinách v Karnackém chrámu se průvod se třemi bárkami - boha Amona, jeho manelky Mut a syna Chonsa - vydal alejí sfing do Luxorského chrámu. Achnaton kráčel za posvátnou bárkou boha Amona a s námahou dýchal horký vzduch prosycený kadidlem. Občas se vystraeně otočil a očima hledal Nefertitti, jako záchranný bod. Průvod za sebou zanechával rozsáhlý komplex Karnaku, tuny kamení nahromaděného na jedno místo a s nezměrnou láskou opracovaného do dokonalých tvarů, je jen upevňují majestátnost Amona a samotného Amonova kultu. Mezi mohutným sloupovím se pomalu ztrácely chrámové tanečnice, spoře oděné do luxusních látek. Vedro bylo téměř nesnesitelné, chůze pomalá a těká. Ve vzduchu se začaly mísit parfémy, kadidlo, smrad z krve a páleného masa společně s potem, prachem a zápachem moči. Praménky potu stékaly po Achnatonově ohavné tváři. Pár se jich zastavilo nad horním rtem a shluklo v jednu obrovskou kapku, která spadla na královu hruď a dále pokračovala klikatou cestičkou a zapadla kamsi za lem sváteční suknice. Achnatonovo srdce silně builo. Byl si jist, e jeho údery musí slyet nejenom lidé v jeho bezprostřední blízkosti, ale i ti, kteří byli na konci průvodu. V jedné chvíli se mu prolomila kolena a král málem klesnul na zem. V poslední chvíli ho zachytila ruka bystrého kněze. Lid si vímal faraónovy slabosti a tuil, e bude nejenom slabý po fyzické stránce. Konečně se začaly vynořovat zdi Luxorského chrámu. Průvod proel hlavními branami, přes sloupovou síň, a se dostal ke svatyni, do které byly soky uloeny. Začínalo nemalé veselí, víno a pivo teklo proudem, lidé mohli jíst, co chtěli a kolik chtěli. Blíil se večer a poslední sluneční paprsky něně pohladily tvář Achnatona.
"Ty spojuje mue se enami. Vytváří símě v lidech, dává ivot synu v lůně jeho matky a konejí ho, aby neplakal. Ty jsi kojná děcka v lůně mateřském, dávajíc dech, aby naivu udreno bylo kadé děcko, které jsi vytvořilo."