Když svlékneš kabát a v pokoji sedíš
jen svíčka odkrývá tvář, obrys těla
lesklýma očima kouzelně hledíš
nejistě šeptáš, co bys chtěla

Když svlékneš šaty a v šeru se schoulíš
dotek tě bolí a slova tlačí
schováš se pod deku, strašně se bojíš
do ticha šeptám, že mi to stačí

Když svlékneš nahotu, pod ní nic nemáš
tajemství zmizí, to prázdno ho zničí
prosím, ten poslední kus sebe nemaž
bez těla, bez duše nebudeš ničí