Svíce

Svíce na oltáři už dohořívá
plamínek třepotavý, ještě září.
stíny bloudí sálem, i v tváří
života, času, více nepřibývá.

Když podzim ozve se bílými vlásky
vzpomínky vrací se na štěstí dávné,
na tváři počítáme vrásky
a srdce zas po lásce prahne.

Prskne-li svíce, každého leká
až svíce zhasne, co pak ho čeká.
Nic, bez času, bez světla,
jak píše Mácha v Máji
či Bible jak tvrdí
peklo nebo Bůh v ráji.

Když svíce zhasne,
dým stoupá ještě chvíli
vítr jej rozvane,
a pak už jsme jen byli.

Snad člověk - a často to nebývá
ve vzpomínkách na milé ještě ožívá.