Vždycky jsem v životě toužil po uznání,
teď však už vím že není to všechno,
kolik jsi podrážek za život prošlapal,
Kam musíš dojít než docílíš pokání?

V ruce máš dýku a břemeno na zádech,
Na každém kroku taháš trn z paty,
sám brodíš řeky, sám topíš se v nápadech,
každý však odborník na slovo vzatý.

Šetřete lidičky s uznáním pro jiné,
v téhle té špatností prohnilé době,
zavřete dveře své pro hosty nemilé,
věřte jen instinktům a sami sobě.