Držím ji za ruku,
ale ne moc,

nemusí hned vědět
co cítím,
nebo cítit,
co vím...?

Měříme padající
kapky,
a pak vzedmuté
letokruhy,
mířící k bezbřehům
kaluží...

Pod bosýma nohama
skořápky pistácií.

Praskají tak
nahlas,
a ani to nebolí...

První tramvaj
nám cinká
chladné ráno.

Zmáčení,
a na chodidlech s krůpějemi
krve,
pak stojíme bez dechu,
a kreslíme první

vzpomínky...