Držím ji za ruku,
ale ne moc,
nemusí hned vědět
co cítím,
nebo cítit,
co vím...?
Měříme padající
kapky,
a pak vzedmuté
letokruhy,
mířící k bezbřehům
kaluží...
Pod bosýma nohama
skořápky pistácií.
Praskají tak
nahlas,
a ani to nebolí...
První tramvaj
nám cinká
chladné ráno.
Zmáčení,
a na chodidlech s krůpějemi
krve,
pak stojíme bez dechu,
a kreslíme první
vzpomínky...