V plesových střevíčcích toulá se pouští,
šaty jí rozerval písečný prach.
Za lůžko poslouží trnité houští,
ke smrti zbývá jen překročit práh.

Poslední kapka teď padá zpod víček,
když hrdě a rozhodně vstupuje dál.
Prochází řadami tisíců svíček,
kdes na konci ztemnělý taneční sál.

Proč na pouť se vydala v hořící pláně?
Odkud se vzala, či kam chtěla jít?
Vždyť slunce spálilo bělostné dlaně!
A pak dívka ztracená přestala snít...