Po nočních televizních zprávách
Je mi do breku
Přes dvacet let demokracie
Je za námi
A přesto přesto všechno
Jen vláda pseudokapitalistických sviní
Tu vládne

Pan Klaus ostudu
Po světě pouze nám všem dělá
A ty lidé co za politiky tak hrdě se prohlašují
Jsou ten největší odpad co náš stát vyplodil

Dnešní noc je zvláštní
Práškový spánek
Mě zatahuje do spletí nočních můr
A budoucnost je rázem tím největším strašákem
Ze všech které jsem kdy spatřil

Dříve v takových nocích mě utěšoval aspoň pohled
Na krásu hvězd
Co jak drahokamy na nebi zářily


Teď však už ani na hvězdy nejde dohlédnout
Přes obrovský zhoubný mrak
Města ve kterém noc je dnem
A den nocí

Krutost v pozlátku krásy zblbnula
Celé generace mužů a žen co tak
Pilně od rána do pozdní noci
U pásu v továrnách po celém státě stojí a stojí
Za minimální plat který jakž takž zaplatí nájem
A jídlo
Na nic víc to nestačí

Téměř všichni trpíme
Neustále a až do smrti

Za pár let už ani důchody staří dostávat nebudou
A pracovat budou i o holích
Do doby než umřou přímo u lopaty
S kterou si budou kopat vlastní hrob
Protože ani to náš stát neudělá
Ani to

Naděje zemřela a povídačkám o tom že umírá
Jako poslední snad ani zdravý člověk nemůže uvěřit


Snad jen utéct daleko odsud
Ale ani to nejde protože
Je tu nemůžu nechat
Rodinu a přátele
Nikoho bych tu nemohl nechat
Nikoho

A ptáci nebe křižují od prava do leva
Od zdola nahoru
Tak lehce a svobodně
Že se mi chce až plakat