prošla jsem si celým peklem
s dokonale roztříštěným tělem
pěkně pomalu tam i zpět
slibován byl pohádkový svět

netuším proč mi krutě lhali
snad sami se jim zklamali
svět je jen růže plná trnů
padl tu i poslední z hrdinů

srdce mé je nenávratně zlomeno
tělo již na kaši rozloženo
mysl náhle zemřela
neznámo kam zmizela

nevyzpytatelný je i ten čas
nevíš kolik ho vlastně máš
ne, nikdo to jistě neví,
kdy konec se mu zjeví

tuší to snad jen Ti zatracení
pro které tohle rájem není
sami si své sbohem zvolí
ve chvíli, kdy je žití bolí

jsem unavená ze všech problémů
z těch trápení a lidských klamů
láká mě to poslední mámení
tahle myšlenka je znamení

ukazuje, že se můj konec blíží
je blízko, prosakuje mi kůží
ve vteřině se bolest rozplynula,
když jsem její kosu přivinula

smysl života dávno necítím
krásy země nikdy neuvidím
nehybně ležím, sním svůj malý sen
o tom jaký měl být každý můj den.