Jsem jen další životní abstrakce
jak rozloženné Picassovo obrazce
prázdný text bez interpunkce
jen složité matematické vzorce
život bez začátku i konce,
kterým kráčím sama bez průvodce

jsem jeden z těch odložených případů,
co má hlavu plnou hloupých nápadů
potřebuji sama před sebou zachránit
nemůžu a nechci se ti ubránit

snad pro tebe můžu být neobyčejná
krásná, nadaná a výjmečná
ta pro kterou budeš chtít žít
ta o které budeš večer snít

usínat po tvém boku je krásné
naše okamžiky jsou mi vzácné
pohlcena něhou se dívám jak spíš
mlčky čekám až se mi probudíš

navždy v našem postelovém králoství
tam je naše pravé bohatství
jsme zde, ale už ted mi chybíš
i když vedle mě stále ležíš

nemohu uvěřit, že mě, věčnému smolaři
znenadání uvízl úsměv na tváři
nečekaně potkalo mě tvé duhové štěstí
cítím ho ted, když jsem tvou součástí