mám pocit, že jenom na mě prší
můj smutek se nikdy neutiší
ztratila jsem svoje nebe
víru ve věčnou lásku i sebe

hluboké ozvěny na všechny struny hrají
sladký smutek i bída zrají
poklidně mě to konejší,
tam, kde jsou mé stromy zdejší

vytrvale mě má bolest ničí
náhle jsem víc svoje nežli něčí
s hlavou vzhůru půjdu letní bouří
ještě nevím, kam mé kroky míří

ve stínu u hřbitovní zdi chci maličko umřít
zapomenout a sobě zase vstříc jít
na místo, kde stále slunko svítí
šťastná ležím v rozkvetlém kvítí

jasněji i za svitu měsíce vidím
už mě nebolí, co cítím
hledajíc lásku, možná tebe
našla jsem víc, našla jsem sebe