Nepolevím ve svém myšlení
zaujmu postavení vedle kata
už je vlečou, mají strach

vlastníte jen černou prázdnotu
všechno kolem je zlomený
opodál se zase vlní klasy

ve Vašem století postrádám
vzácnou minulost, kapku něhy
nastává čas umírat

uvolněte se a můžeme začít
nebudu předstírat, že se nebavím
trhám vše na kusy a cítím vzrušení

vzpomínám na útěk tajemnou uličkou
kde žili lidé všichni rovni
naději měli ukrutně maličkou
někteří na nebi, jiní zas v ohni.

Být? Nebýt? Na tom nezáleží
minulý čas se už nevrátí
nemyslete, že zakročí perutí šum

zavládne konečně pevná dlaň
nic Vás nezachrání
já jsem Váš kat

bojím se snu o mé smrti
jsem obyčený člověk
loučím se, protože ...

padající vzpomínka mi zlomila vaz.