Za pochodu světla svíce
sedraných mozolů v krůpěji krve,
jenž nahánějí strach

z doutnajícího písku
v prospěch vlastní líce,
když vidí v odrazu i rub
zkřížených nadějí

kde zapracoval zub času
a smyl již dětskou krásu
z obalu bez výměny

kdy obměny a změny
vytvoří si dějství
historických faktů
beze smítka taktu

v němž šťastni chceme být
spokojeně dozrát
a jednoduše žít.