Svůj zrak k nebi upírám,
v hvězdy plaché – bledé,
krásný pocit – umírám,
když nůž po hdrle sjede.

Mé oči ještě jednou snad,
naposled než se zaklopí,
zpatří sníh.

V topolech mdlých
tryská krev z lopaty
co vítá křížový zde sad.

Však letos sníh už v červnu spad.

Světlo, tma zhasly kolem,
zchvácený račím morem,
v hlíněné loži pospávám.