hlad bezedného šera
v něm nářek raněných hvězd
létavic
co pohled můj vetnou vzhůru
do rouna zdánlivě
nicotných
vesmírných zpovědnic

vidím
zvěrokruh hvězdné smečky
to poselství
už dávno neživých světů
jenž překotně vypráví zmar
i naději souznění

cítím
horizont vražedných svárů
snad ve zlomcích vteřin
vzniklé a haslé
životy
co lačné propásly vidin
kouzel a iluzí

však přesto závidím

klečím vonícím jehličím
a nechci už bdít

chci obrátit váhy času
prahy kotvených dimenzí
chci být znovu zrozen
bez početí
z lůna nových
zrajících mikrosvětů

být znovu vzkříšen
v čisté oběti davů

bez lidí