Mé loutky hrají magickou komedii
s koncem urputné balady
už to chtělo něco nového

při hostině prší hlasy a sype se pokrm
dramatická bitva v druhém poschodí
zakrátko bude všechno stejný

měsíci kanou stříbrné slzy
nad osudy postav hrající život
ohořelé mosty, po kterých se nechodí

za oponou se hemží podezřelí
kajícník odtržen od veškerého dění

první den zatčení, ale přece život
omyl, co prošel zákonem
v plínkách výmyslů s kapičkou intriky

ulicí se táhnou oslepující myšlenky
u hrobů se roní každý den krev
studna stále vysychá ironií

odkaz na Jámu a kyvadlo
v hlavní roli schýza
učitel předříkává strohý monolog

ztratil ženu a už není čas návratu
přikován k lavici, u které stoluje bída
žádní přátelé, žádná Láska

pouštíte si žilou, aby to stálo za to.