procházím se po hvězdách
a přemýšlím nad smyslem všeho
moje mysl je otevřena všem impulsům
v žilách mi koluje hvězdná krev
nechám si hvězdami našeptávat
své kroky do budoucnosti
mám tolik otázek bez odpovědí
mám tak málo času
má nicotná konečnost
je slabostí všech tvorů
nesmrtelnost by však byla trestem
na planetě plné krutosti
vesmír vysvětluje princip rovnováhy
ale my nikdy neposloucháme
nakonec na nás zapomenou i hvězdy
zapomeneme na sebe navzájem
tolik poselství protéká éterem
můžeme se ještě mnoho naučit
my se inspirujeme pouze sebou
jsme nejarogantnější forma života