"Oči jsou oknem do duše", to je známý citát, jenomže stejně jako každé oko je jiné, tak ani dvě okna nejsou stejná. Na první pohled si jsou velice podobná, ale přece je každé okno úplně jiné. Na jednom okně je třeba krmítko pro ptáky, pichlavý kaktus, záclonka a nebo vůbec nic. A něco podobného je i v lidských očích. Krmítko pro ptáky je laskavý pohled a úsměv, který každého nakrmí dobrou náladou. Avšak oko někdy může být jako kaktus, pichlavý pohled se jako bodlinka zabodne, a přesto, že se vytrhne, uhne se pohledem, pořád to místo bolí. Jindy zas v očích není vůbec nic. Je to ten prázdný, možná ospalý pohled, kdy je mi člověka s tímto pohledem líto. Dokonce i záclonou se naše okno do duše dá přikrýt. Ne, nejsou to čočky či brýle! Je to jen milý a laskavý pohled na někoho, koho uvnitř nenávidím, svoji nenávist prostě přikryji záclonkou, stejně, jako když se v pokoji s někým hádám, zavřu okno a zatáhnu i záclonu, aby to nebylo vidět. Ano, oči jsou oknem do duše, ale jak si své okno vyzdobíme, je jen a jen na nás...