Domov

Hlas tvých kroků po schodech, po schodech do nebe, po schodech do našeho -domů.
Máta, skořice, vypraný prádlo, vepřový...
Kde nic není, ani smrt nebere, řekla jednou má matka.
Trochu ustrašená chuť tvého pohledu, můj úsměv, co odpouští-celých třiadvacet let.
Neříkej nic, lehnu si raděj na tvé doteky.
Růžové dlaždice, růžová linka, růžová postel i kočka spadla do růžový-promiň ten trochu kýč.
Ta barva, až podzim uráží-jakoby přišlo pozdní jaro.
Pojď, sloupáme spolu omítku, abychom se dopátrali pravdy.