Teď

Slzy kapou-prázdná tvá postel,
jen tichej dům, zamčenej kostel.
Čas ztratil svůj pojem, hodiny tikaj
a světla varovná na cestě blikaj.
Hledání-bolest, větší rána,
stejně tu první nepřikryla - usměji se zrána.
Němý výkřik do ticha, tajně pláču,
neviděls větší káču,
říká jdi a přeje si, abys zůstal.
Venku nastavím dlaň dešti,
to pláče celej svět.