Stavíš si zámky ze vzdušných vírů
A pak s únavou usazenou za víčky
Létáš k nim na křídlech netopýrů
A svět pod tebou je najednou tak maličký.

Tam v zemi bílých jednorožců a černých růží
Své noci o samotě trávíš
Jen se svou duší, s tou šelmou s jemnou kůží
Se tichým hlasem bavíš.

Pak úsvit zaklepe na tyrkysovou bránu
Za okny čerstvě narozené květy město provoní
Ty ale jenom zdráhavě se vracíš k ránu
Než neodbytný budík zlostně zazvoní.