Velká lež pomluvila svět
přes všechnu obětavost zavládl hřmot
rozbouřená hladina mělkých vod

opuštěný koráb zeje samotou
křídla racků malují po nebi
a soustava hvězd probouzí životy

záhada okouzlení otevírá příslib
prostor mezi námi se smyslně úží
plná náruč bytí v zahradách naděje

málokdo pozná cestu bez starostí
nezná ten přepych bez otázek
nastává léčení šrámů uprostřed Gobi

vidím své srdce uprostřed tvých očí
tak nádherný pocit už nelze popsat
ústa se mi svírají úžasem

pojď, spojím život s tvým
věřím, že nám bude dáno
a po měsíci vyjde ráno

pár růží a hedvábný sen v náručí
v ústech čest, cit a spravedlnost
budu mít navždy vzpomínku na tvé oči.