Je tak těžké se nadechnout,
padám v bolestech na kolena
a snažím se ho dotknout.

Konečky prstů,
jemné pohlazení po tváři,
ruka padající dolů.

Skloněná Tvář,
v rukou svírám snář.

Zvonice vyzvání,
svůj zrak se smutkem sklání.

Bytost křehká téměř průhledná,
zářící křídla kouzelná.

Vítr vanoucí,
křídla planoucí.

Hořící křídla mění se v popelavý prach,
začínám mít velký strach.

Chybí mi tvůj hlas,
chtěla bych ho slyšet zas.

Vidím ji stát před hrobem,
jak se vyrovnává s osudem.

Vzduchem se její bolest šíří,
nemám ponětí, kam míří.