Nauč mne létat, jako motýla,
nauč mne rovně stát a nelapat ve snách,
nauč mne se smát,
nauč mne, co je to mít rád.

Sedím ve tmě a jediné co vnímám je šumění listů a měsíční zář.
Vzpomínám, jaké to bylo dotýkat se Tvých prstů a hladit Tvou tvář.

Tak, jako dnes měsíc v té temné noci,
tak tenkrát Ty jsi probudil v mém srdci cosi.

Zatracené předsudky zkazili vše a černé tečky tvořili konce každých mých vět,
Neslyšels mne, když volala jsem Tě zpět.
Snažila jsem se stát se pro Tebe výjimečný květ.
Doufám, že znovu najedeme cestu zpět,
abychom o lásce znovu mohli pět.
Vrať se zpět.

Je špatné černým andělem být,
je špatné z lásky s Tebou chtít být.

Trhá mi srdce, když o ní vím.
Trhá mi duši, když vím, že Tě nemohu mít.

Stálé osamění, duše bolení,
umění milovat a nesmět lásku Ti slibovat.

Pouhá touha po Tobě,
pouhá beznaděj být bez Tebe.

Mé srdce křičí zoufalstvím,
když sedím vedle Tebe a nemohu Ti říct,
jak moc Tě miluji a jak moc pro mne znamenáš.
Jak moc chci neviditelný plášť,
když vím, že Ty o jiné sníš a já jsem pouhý sníh,
který taje,
když usměješ se na mne.

Chtěla bych všechnu lásku Ti dát,
být jen s Tebou a stále Tě milovat.

Bez Tebe se neumím smát,
jen stále se ptám,
zda půjdu dál ve stopách.....

....na nebesích.