Touha

Krajem jarní vítr vane
květiny vůní svou lákají
na posly lásky čekají,
motýli s květy se líbají,
a srdce každému plane

Rozkvetlá alej kol cesty
bílým závojem oděná
pro lásku dnes je stvořená
květiny jsou jejich nevěsty.

I slunce pro lásku jiskřilo.
Modravé zvonky v trávě zvoní
lásky čas - lásky čas - pro ní,
rty tiše do větru šeptají
Jarmilo, Jarmilo...

Zrak bloudí po kraji, daleko tam,
kde zemč s oblohou se snoubí
Daleko, za obzor planou mé touhy,
po větru přání svá posílám.

Daleko větře leť, tam kde se říká
kraj Manky a Cipíska
i strašného loupežníka.
Černé oči hledej, černý vlas
sametový hlas.

Tam srdce je lapeno do lásky sítě,
vyřiď tam mé milé: Miluji Tě.