Jako květina za svitu měsíce
rudé růže s velkými poupaty
stále sví vstříc temnotě

tahle válka snad nikdy neskončí
obejme všechny a dá nám polibek
krvavý plášť je slušností

nenosí se šedivá záře
tahleta móda se prostě nehodí
koruna odměnou je trnová

jsme si sami sobě cizí
nejvzdálenějším klenotem v utrpení

nectí se antické mýty
za každou Lásku prodanou
už mi ruku a růži dej

rozmazaný oči a nejistoty
osudy předurčený mají svůj význam
soucit, ten ho však nemá

v nejlepší chvíli zatouží v myšlenkách
po mladé dívce v bílých šatech,
která je celá bez citů

i tak je vyvede z falešného pocitu
svou vlhkostí a jemnou dlaní
dá jim všem mír ve válce.