Jsi led
jsi ticho probuzené v křupnutí
jen med
kolem úst a nad rty bez pnutí
od zet
začíná tvá abeceda léta
pro ret
na nějž úsměv kapky žluči metá.

Jsi melancholik
šponovaný na struny
jen alkoholik
vměstnávaný do runy
od koho kolik
úsměvů sis vzal?
pro retů tolik
dekadent ses stal.

Jsi veledílo
schované mi za víčko
jen lehce snilo
se ti kýchat zdravíčko
od noci lilo
ti mezi polštář a vlasy
pro tebe vílo
padaly i hvězdy asi.

Vílo nebosá a bezvlasá
vlají kolem kostí tvých jen šlachy
z důlků oči ti noc setřásá
žádný snílek naivní a plachý.

Jsi jen led před nímž puká strach
sám zkrabatělý coby hrách
opouštíš sladkost mléčných drah
a vydáváš se po stopách
bolavých veršů v citoslovcích.

Ahoj básníku
sbohem Poeto
zase někdy v nachových nocích
kde čiré básnictví je zakleto.