Byla jedna dívka,
ne každý ji měl rád,
nebylo vidět zřídka,
ji se jen smát a smát.

Na rtech měla stále smích,
jako by nic jiného neznala,
když pršelo, když padal sníh,
měla ráda všechno, co potkala.

V baru jí nenalili,
že už má dost,
ale ona se směje
jen tak pro radost.

Někdo říká, že je blázen,
jiný, že je opilá,
že by měla držet kázeň,
aby se lidem líbila.

Někde ji viděli rádi,
že je v dobré náladě,
Těm říkala: "Kamarádi,
vše je v pohodě!"

Jiní ji ani vidět nechtěli,
dali jí pouze opovržení,
prý všude, kde s ní byli
způsobila jen pozdvižení.

Jednoho dne přestal její smích
a ticho se žene ulicí,
najednou každý ztich',
kde je ta stále se smějící?

Našli ji, že se zabila,
proč to jen udělala?
Přece TAK šťastná byla!
Na tváři slza stékala..

Kdo si na ni za pár let vzpomene?
Své neštěstí skrývala smíchem,
nikdo vám ji nepřipomene.
Někdo na to hledí s díkem..