Venku je nádherné blankytné nebe,
a celý výhled mám jen pro sebe.

Koukám tak z okna jak není nic vidět,
a přemýšlím nad tím jak musím se stydět.

Stydět se za to jak velký jsem vůl,
nejspíš si hlavu bodnu na kůl.

Už mě to nebaví změníme téma,
aby mě z toho nechytla tréma.

A teď si řekneme jak nebe je tmavé,
tak co je na tomhle světě to pravé.

Tak to já nevím snad jen má báseň,
a možná ještě k tomu ta lázeň.

Už půjdu spát ať můžu pak vstávat,
báseň tím ukončím a mužem si mávat.