Ve stínu Svatého Štěpána
básník u kávy do rána
opěvuje múzu svou.
Netuší, že černý stín
zatáhne ho do hlubin
beznadějných citů.
Čistá duše básníka
úžasem se zalyká,
když Ona přejde kolem
do saténu oděná.
Noc nabírá teď trysk,
každý chce svůj malý zisk
bez ohledu na úsvit.
Ráno srdce tklivě stůně,
zbyla tu jen drahá vůně
značky Chanel nad polštářem.
Básník snídá realitu
prostou jakýchkoliv citů
sám nad kávou u Štěpána,
ale tak to mělo být ...