Číhám na kousky jitra
mezi žaluziemi

vstávám dřív než ranní spleeny
každý nádech je tak jiný
neustále poprvé
neustále naposled

a než úsvit zboří svět
v zátokách mlh nad dědinou
chci si v dlaních vystavět
otázky

...snad s Tvými splynou...

Po zdech črty
úryvky přítomnosti
a růže v lahvích od piva
tak jsem ráda že jsou časy
na které se vzpomíná

i když těžko mohou spasit

Déšť nám další břidlice
vylupuje ze střechy
a dny v žáru neplechy
ukusují z Měsíce
další fázi

Když mi schází
cizí dechy na šíji
zbývá vánek noci
kolemjdoucí

doufám že sny promíjí
a příliš nežárlí

mnozí s nimi dospívali
a někteří zestárli

Tak dokud jsem
všichni si mě berte

Možná čím míň mě bude
tím míň to bude bolet.