Kamaráde
Uvařil jsi mi večeři
Z přísad co dům dal

I když sám měl jsi jen po skromnu
Rozdělil ses půl na půl


Kamaráde
Cítil jsi to samé
Co já

Co mě hlavou vrtá
To tobě stejnou bolest přináší

A já teď

Tak nevyslovitelně moc toužím
Abys našel ten ráj o kterém
V bdělé noci sníš

A pak za dne s lehkou dávkou humoru a mávání
Rukou vyprávíš

A aby všechny tvé hříchy byli
Na popud všech které znám smazány
Spáleny a nadobro pohřbeny
Hluboko pod zemskou kůru
Až k hranicím samotného pekla


Jednou
Ne teď
Ne zítra
To snad pochopíš

Kamaráde

/Přemkovi /