Zotročena snem tak divným,
prorokem studní vyprahlých,
ztracena ve smutku údolích,
prolezlá červem bídným.

Hledám tvář posetou,
písmeny v korunách,
chlubíš se rosetou,
v hlavě a v hlubinách.

Stíne a obrázku Zlého,
ty, který sám sebe zdobíš,
mistře uměle Krásného.

Světe, do nebe zahleděný,
človíčku, jen ve mně krásníš,
cite, tak krásně podmaněný ...