Zchřadlá postel kvílí svou symfonii
Co zařezává se do uší
Tak smutně,odevzdaně a staře
Že i srdce
Ač hluboko ve mně je
Pláče svými slzami krvavými

To pamatuji si nejvíc

A vůni levandulí co sušili
Se opodál na sluncem odevzdané
Stěně půdy kam za léta jen
Prach a myši zavítali

Tehdá tam poprvé

A taky sněžnou pleť co
Kroutila se v paprskách a stínech
Toho pozdně jarního podvečera
Co vtíral se svou vlažností a snovostí
Dolů do kostí
Do krve a do žil

Pamatuješ?
Pamatujete?
Drahá?

Nakonec

Chtěl bych pouze říci
( mnohokrát už věc řečenou )

Že každá kurva
Byla přece pannou