Někteří lidé
Protože myslí, že jsou pány světa
Tak rozdělují druhé do škatulek

A zajímá je, kdo je tvoje teta
z každého rádi vzali by si kus
A jinou váhu měl by pro ně Rus,
Čech, Bulhar, Němec, Rumun, Turek.

Ne snad proto, že by chtěli najít lidskou krásu
spíš mají rádi tón vlastního hlasu
A chtějí býti střelkou na kompasu.

Spíše než duše, srdce, tváře, je zajímají druhých chyby
chytnou se jich jak háčku ryby
Škrtají jejich jména z kalendáře.

A všechno vidí pouze zvenčí
A podle toho, čemu člověk věří,
každému jiným metrem měří
Jak nějaký špatný krejčí.

Lidé snad do škatulek nepatří.
Mám jednu také, do té si však dávám
vzpomínky, staré klíče a útržky z novin
Poslední bylo myslím
Prosincové číslo tři