U stolu v kavárně sedím sám
do prázdné sklenky se dívám.
Sál opouští poslední host.
Já říkám smutku dost.

Dost bylo žalu a slz,
netřeba se utápět v žalu.
Radost je víc než bolest lásky,
bez odpovědi na otázky.

Otázky co v mysli plují
ty co se nikdy nevysloví,
psané srdcem a ústy nevyřčené.

Sál kavárny osiřel, nezbyl ani ten
co nad láskou přemýšlel.
Se slzou na kraji odešel,
do parku toulat se ven.