už nemůžu psát na chleba s tvarohem
když zhnědne na těsto není dost síly
ne nebude průhledný co černobílý
ani způsobně s vidličkou

přes ďibla v oku do přelomený noty na noži
na tmu za tečkou
říkali
z hrbu za oknem že prý soustu nic nedluží
ani sobě
ani za rohem slepých střev břichabolů
říkali
až k zemi ohýbali žaludky a náměstí od stolu smekali výkaly
na bohulibej prázdnej talíř
ke chlebu dál na basu nemám houslovej klíč

jen měsíc zas pošel modrou roklí
každýmu k mání
v hladový rychlý kaluži je pryč
i já
víš
bezostyšně
bez stolování