Lžička nad kávou visící
pozoruje plovoucí zrnka
a voňavku, která kolem poletuje
káva se na ni dívá vřele
a cizí ruka drží ji
tak trochu rozechvěle

A právě jsou odněkud z rána
slyšet zvony jakoby
zvonily kdovíkde a dávno
halasně a směle
ale z té dálky
i trošku rozechvěle

Jako když chtěla´s zpívat
kdysi ještě tak neznámému
do ticha jen
míchat kávou
vzpomínáš, nezačala jsi
snad nemáš jiskru v těle
nebo tvé prsty
byly tak rozechvělé